Na Paroubkovy vize nemá ani krize

ČSSD zvýší daně a po vzoru Roberta Fica rozdá dárek důchodcům. Proti tomu stojí rozumná a odpovědná politika ODS, která daně zachová (a spíše v dlouhodobém horizontu sníží) a zajistí tak slušný život nejen důchodcům, ale i jejich dětem a vnoučatům.

V sobotu 14. března jsme mohli sledovat programovou konferenci ČSSD v Teplicích. Nebyla to ovšem pouze programová konference, ale také očerňovací kampaň zaměřená proti bývalé vládní koalici, zejména pak proti ODS a bývalým členům KDU-ČSL (dnes TOP 09). Celá „show“ byla pojata jak jinak, než ve velkém stylu. Američtí marketingoví mágové z firmy PSB měli opět volné pole působnosti.

Hlavním hostem a dle mého soudu i hvězdou dne, na rozdíl od Jiřího Paroubka, byl Robert Fico. Slovenský premiér a předseda slovenských socialistů Robert Fico (SMER-SD) svým řečnickým umem i přirozeným charismatem Jiřího Paroubka zastínil téměř ve všech ohledech. Avšak v čem ho zastínit nemohl, to jsou Paroubkovy vize. Není to tak, že bych byl obdivovatelem slovenského premiéra, ale to srovnání mi přišlo prostě zajímavé.

Co si tedy můžeme slibovat od ČSSD, když vyhraje volby? Odpověď je jasná. Dojde ke zvýšení daní, ale i ostatních odvodů z platu, tedy na sociální a zdravotní pojištění. Dále k vyplacení třináctého důchodu našim seniorům či ke zrušení poplatků u lékaře.

Prvním ze slibů socialistů jsou tedy vyšší daně, tj. zrušení daně rovné, zavedení speciální 38 procentní daně pro lidi s příjmem nad 1,2 milionu korun ročně a zvýšení daně z příjmu firmám na 21 procent. Sen o socialistickém „superstrátu“ blahobytu je krásný, ale mylný. Porovnejte sami např. Švédsko s Českou republikou, které je obecně považováno za stát blahobytu, v němž socialisté vládli několik desetiletí. Současné daňové zatížení občanů Švédska se pohybuje okolo 56 %. Švédský stát tedy dostane k přerozdělení 560 korun z každé vydělané tisícikoruny švédského občana. Chcete, aby Jiří Paroubek přerozděloval to samé za české občany? Druhý slib ČSSD, tedy vyplacení třináctého důchodu seniorům, není ničím jiným, než jednorázovým vyhozením peněz daňových poplatníků z okna. Ovšem zrušení poplatků ve zdravotnictví, to už je jiná. Bude totiž zrušeno jedno ze skutečně systémových dobrých opatření v celé historii českého zdravotnictví. Poplatky přinášejí přímou finanční podporu lékařů, zkracují čekací doby na operace, zlepšují materiální vybavení nemocnic, zamezují plýtvání s léky a chrání nejvíce nemocné. Dlouhodobě tak tolik nenáviděný ministr Tomáš Julínek (ODS) stabilizoval české zdravotnictví.

Během programové konference ČSSD jsme se dále dozvěděli, že Jiří Paroubek poručí větru dešti: „Zrevidujeme nárůst cen vody, plynu, elektrické energie a dalších služeb,“ za což samozřejmě sklidil potlesk stranických kolegů, i když vlastně neřekl, jak toho chce dosáhnout. Ona totiž řízená ekonomika po komunistickém vzoru není ani pro spolustraníky nikterak vábivá.

Na závěr konference došel předseda ČSSD k názoru, že během příštích patnácti let by se mohlo Česko pod vedením socialistů dostat v Evropské unii mezi desítku zemí s nejvyšším životním standardem. Leč realita je naprosto opačná, pravděpodobně by vše skončilo bankrotem, tak jako v Řecku, Maďarsku či v Pobaltských státech dnešních dní.

Jaké chyby má stát blahobytu Jiřího Paroubka? Především hlavní roli v něm hraje stát a ne lidský jedinec, člověk. Stát se snaží kontrolovat a regulovat naprosto vše. Stát ovšem neomezuje pouze roli jedince ve společnosti, ale také rodiny, a celé tržní hospodářství. Systém státu blahobytu je velice nákladný, byrokratický aparát, neefektivní, přebujelý a netransparentní. Dále zvýhodňuje některé části společnosti na úkor druhých, zatěžuje obyvatelstvo vysokými daněmi a nezbývá zde ani prostor pro flexibilitu pracovního trhu či roli náboženství ve společnosti (křesťanských hodnot).

Zajímavostí na závěr zůstává, že Jiří Paroubek a Robert Fico plánují vzájemnou výměnu pořadů České a Slovenské státní televize, že by začátek snu o Česko-Slovenské socialistické republice?